Jak se vyhnout chybám zateplení podkroví? Dělají je profesionálové i amatéři

Ať již vložíme zateplování podkroví do rukou profesionálů, nebo se do něj jako správný český kutil pustíme svépomocí, je důležité si uhlídat, abychom se nedopustili tradičních chyb, které snižují účinek zateplení střešní konstrukce.

Mnohdy zbytečně dlouze přemýšlíme nad typem izolace, pak však šetříme, nejčastěji co se týče tloušťky tepelné izolace, či vynecháme z ekonomických důvodů, nebo též z neznalosti, některou část střešního pláště. Obvykle parozábranu, kterou si laici pletou s hydroizolací. Na dobře zaizolovanou střechu patří obojí.

Dobře zateplené podkroví potřebuje správnou tloušťku izolace

Izolace musí mít správnou tloušťku. Příliš tenká není dostatečná a investice do zateplení se ukáže zbytečnou. Abychom dosáhli správné výšky, nestačí izolace mezi krokve. Kombinuje se mezikrokevní izolace a izolace na krokve zevnitř konstrukce. Nová legislativní norma od roku 2016 vyžaduje 30cm tloušťku izolace (počítáno na základě ƛ parametru). Odpovídá to tedy obvykle dvěma vrstvám položené izolace.

Izolace musí být správně položena

Důležité je též souvislé položení izolace bez jakýchkoliv mezer. Izolace se tedy nikdy neřeže přesně, ale s přesahem, obvykle kolem 2 cm. Tento přesah se pak napasuje do zateplované konstrukce, což je třeba u minerálních a skelných izolací možné. Jiné typy izolací mají schopnost při správném položení automaticky zamezit vzniku spár. Při kladení dvou vrstev dbáme o to, abychom spoje mezi jednotlivými pruhy izolace neumístili nad sebe. Ukládáme tedy střídavě. Hlídáme si zejména prostor kolem krokví, kde vznikají nejčastěji tepelné mosty z důvodu nepečlivě uložené izolace.

Parozábrana musí být samozřejmost

Nezbytnou součástí je též parozábrana. Ta se vždy instaluje ze strany interiéru. Jestliže chybí, nebo je porušena zhruba na třetině konstrukce, je neúčinnou. Mnoho svépomocných stavitelů nahrazuje profesionální parozábranu jinými stavebními fóliemi. Ty však dlouhodobě účel neplní, nebo nefungují vůbec. Je tedy důležité instalovat správnou parozábranu. Ta někdy bývá i s odrazovou hliníkovou vrstvou odrážející teplo směrem do interiéru. Vždy se však musí instalovat s potřebnou mezerou.

Pozor též na záměnu s hydroizolací. Odborníkovi se to nestane, ale amatér se plete běžně. Hydroizolace funguje zcela jinak. Umísťuje se pod střešní krytinu a má za úkol zabránit vzniknutí vody přes krytinu, tedy zatečení srážkové vody. Tato vlastnost musí být jednostranná, takže hydroizolace musí naopak umožňovat přechod vodních par zevnitř konstrukce.

Parotěsnou zábranu je též nutné instalovat vzduchotěsně. Používat se proto musí správné těsnící lepicí pásky a též je správně aplikovat. Vhodnou páskou je nutné opravit i každé narušení parozábrany.